Kapitola 17
„Copak? Nechceš jim vyzradit své malé tajemství? Neboj se, znám tvou moc, těch dvacet let jsem tě sledoval. Proto to trvalo tak dlouho, čekal jsem na správnou chvíli,“ zasmál se. „Bojíš se sám sebe? Že bys jim mohl ublížit, nebo jen nechceš, aby tě tak viděli? Bububu!“ zasmál a při mluvení dělal různé pošklebky.
„Ty.. zmetku,“ ulevil si. On to věděl. Věděl o jeho moci. Teď začalo dávat smysl, proč šel po něm. Věděl, jaká zrůda je. Věděl co je zač. Uvnitř se třásl strachy, byl vyděšený, ale zároveň velmi naštvaný. Sledoval svého děda. Kdyby se temného draka, ne sebe naučil ovládat dříve, nemusel tu Senlion ztvrdnout dvacet let, dlouhých dvacet let! Teď byl naštvaný hlavně sám na sebe, protože toto vše je kvůli němu. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Stále ho na hrudi pálili rány, ale vztek na svého děda a na sebe sám byl větší, skoro tu bolest necítil.
„Copak, copak?“ zasmál se jeho děd a naklonil se nad něj. „Něco je špatně, drahý vnuku? Vypadáš trochu nesvůj, nebo se bojíš?“ zlomyslně se zasmál. „Víš, studoval jsem náš rod. Možná bych ti o něm měl něco říci, co myslíš? Možná to bude zajímat vás všechny,“ pobaveně se zasmál. „Víš, že rod Arikko není rod elfů? Původní Arikkové jsou vlastní druh,“ smál se. „Proto jen jedna linie má pravé schopnosti Arikků, ostatní jsou jen elfové, co se přiženili a podobně do rodu Arikko,“ Protáhl se na a podíval se po svých vězních. „Arikko byl původně druh draků,“ usmál se. „Draků, kteří nelétali. Měli elfí těla, svá dračí těla měli jen výjimečně, když byly rozzuření nebo rozrušení. Časem se svou dračí podobu naučili ovládat, ale jednou, když jedna elfka zemřela, se její druh zbláznil, zůstal v dračí podobně a ničil vše, co mu přišlo do cesty. Je to ten legendární černý drak z pověstí. Tehdy se také rod Arikko stal slavným, avšak nikdy nikomu neřekli, že to jsou vlastně draci, nemuseli, protože se mohli množit s normálními elfy i lidmi. Ale jen čistokrevní Arikkové, tedy když matka i otec byly rodu Arikko, měli své původní schopnosti. A tak se stalo, že se ta schopnost stala velmi vzácnou a jen v jedné linii. Proto se divím, že vy dva jste také čistokrevní draci, ale pravděpodobně vaše matka musela mít kořeny taky čistokrevné. Jinak si nedovedu představit, že jste také draci. Není jasné jak draci Arikko vznikli, ale jsou mezičlánkem mezi elfy a draky. Jsou to vlastně draci,“ podíval se po Anchaniovi a Lauraye. „Tak jaktože vy jste také draci a ne elfové, když můj syn a ani já nejsme čistokrevní? Mám takovou teorii, že se to nedědí jen v linii, ale že stačí být čistokrevný elf a mít aspoň jednoho rodiče draka. A ještě ke všemu jsme ti vzácní draci, ti kteří byli v rodě velmi uznávaní. Řekněte mi, jaktože jste draci? Chtěl jsem je vyhubit úplně, ale vaše matka unikla a vašeho otce jsem nechal žít. Tak jako tak, draci být nemáte. Ne podle toho, co jsem vyzkoumal. Ostatní schopnosti Arikků, tedy těch nečistokrevných Arikků, byly jen zbytky dračího původu. Stále ale nechápu, jak vy můžete být draci,“ pohladil vnuka po vlasech. „Proto… Proto to musím zjistit.“
Anchanio si odfrkl. „Já vím, že nejsme elfové, ale draci,“ ušklíbl se na svého děda a sledoval jeho překvapený výraz. „Vím i proč jsme draci. Tvá žena, naše babička, byla z druhé linie, jistě jsi slyšel, že byly linie tři. Temná, přírodní a světlá. Tvá družka byla z Tmavé linie, tedy draků tmavých, ponurých, potomků toho draka, jenž se zbláznil. Naše matka byla z linie přírodních draků, tedy draků milujících přírodu. A dle mých informací někde žije ještě potomek linie Světlé, tedy draků, kteří léčili a rozdávali naději. Copak? Tváříš se nějak překvapeně. Nejsme jediný, kdo se zajímá o svůj druh, ale nemusel jsi je zradit, protože jsi nečistý drak! Více elf než drak, myslím, že máš i přimíšenou lidskou krev, že? Míšenče!“ zasmál se Anchanio.
„Jak… jak to víš?“ překvapeně polkl. Ani on neměl tolik informací. Kde je sebral? Proč toho tolik ví? Je to vskutku syn svého otce. Spíš ho zajímalo, kde tyto všechny informace vzal.
Anchanio se nahlas zasmál. „Copak? Zaskočil jsem tě, že toho tolik vím, nebo tě zaskočilo to, že ti tehdy utekly tři děti?“ trhl rukou, ale pouta ho nepustila. Znal toho třetího draka, znal Světlého draka, ale slíbil mu, že jeho identitu nevyzradí. Co hůř, byl velmi známí, ale nikomu neřekl, že je Světlý drak. Každá linie byla něčím specifická. Světlá linie měla oči sice také zelené, ale velmi světle, skoro až bílé. Přírodní linie měla oči jarní zeleně a Temné měla oči skoro černé. On byl výjimka, i když byl jedinec linie Temné, neměl oči tak tmavé, snadno by se dal splést s linií Přírodní. Přisuzoval to tomu, že jeho matka byla z linie Přírodní, Temnou linii, že má po matce. Jeho sestra byla jasný jedinec Přírodní linie. Sledoval svého dědu, jak si ho prohlíží. Necítil se moc dobře pod jeho pohledem.
„Říkáš, že tedy žijí všechny tři linie? To je dobře, ale teď studuji Temnou linii. Vidím, že ses připravoval, než jsi sem přišel.,“ zasmál se, předchozí překvapení jako by bylo pryč. Podíval se na svého vnuka, stále ho zajímalo, jak to vše zjistil, jak to MOHL zjistit. Měl za to, že všechny knihy o dracích Arikko už získal. Musel jednu nebo dvě vynechat. Nebo je možné, že ten třetí přeživší žije dodnes a vše mu řekl? Trochu se nahrbil. „Rozumím. Zítra něco zkusíme,“ postavil se na nohy a vydal se z cely pryč.