Kapitola 26
Anie mladší vstal z postele. Zrovna si lehl, možná i na chvilku usnul. Na chvilku se zamyslel, proč jen je ta temná linie tak vzpurná. Ani jeho bratr se nemínil vzdát. Složil hlavu do dlaní. Možná to chce být tvrdší. Psychické mučení asi není dostačující. Když se to vezme kolem a kolem, byl již několikrát schopen uhodit své blízké osoby. Možná to pro něj není tak velké mučení, proto se nechce vzdát. Aby mu mohl vzít jeho dračí sílu, musí se mu nejdříve podvolit. Pak mu vezme dračí moc a bude si ho moci ovlivnit, jak bude třeba. Zapomene, kým byl a bude tím, kým mu řekne. Ale první krok je podvolit si ho, když má dračí moc. Navíc nemůže být moc vyčerpaný, až mu bude brát jeho sílu, nemusel by mu ji vzít všechnu. Anieho mladšího bavilo, jak si jsou ti dva podobní, až by to věděli. Aniž by si Anie starší vůbec uvědomil, kdo je. Na něm se pokud zdařil. Získal dračí moc pro sebe. I on je teď tak trochu drak. I když ne takový jaký si myslel. Dával to za vinu svému původu, na druhou stranu se radoval, že to může zkusit znovu. Měl už vybraného psa, psa, který mu teď ležel u nohou. Podrbal ho mezi ušima. Možná by nebylo od věci dát to nějakému kapitánovi. Ale kterému? Sám si nemohl vybrat kterému. Věděl, že mu jsou všichni věrní. Možná tomu, co pomalu ale jistě připravoval vše na převzetí moci. Nebo své.. družka to sice nebyla, nemiloval ji, ale jeho lože zahřívala uspokojivě. Ano, možná jí dá dračí moc. Byla by z ní vskutku hezká Temná dračice. Teď spokojeně spala vedle něj. Pomalu se postavil. Měl by se jít podívat na Aniem starším. Musí mu znovu vštípit ty správně vzpomínky. Co mu také nedalo spát, bylo, jak to že mu Anchanio mohl brát vzpomínky jím vštípené. Málem mu vrátil jeho osobnost. To by nebylo vhodné. I když i on měl teď dračí moc, měl ji půjčenou jen do doby, než by se Aniovi staršímu vrátila jeho osobnost. Pokus se sice zdařil, ale jeho výzkum nebyl zcela kompletní. Teď si vezme Anchaniovu moc úplně a navždy. Měl by se tedy zbavit té propůjčené moci? Ne, to nechtěl. Ne dokud si nebude jist, že má navždy moc Anchaniovu.
Protáhl se a přešel k oknu. Venku svítilo sluníčko, bylo jasné poledne. Už se naučil ovládat různé části svého dračího těla, nikdy se však nezměnil zcela. Roztáhl tedy svá tmavě modrá křídla. Teď byl také z temné linie, i když nebyl černý, ale jen tmavě modrý. Postavil se na okraj zábradlí, dobu tam tak stál a užíval si svěžího vánku. Nakonec se předklonil, složil křídla a padal. Těsně nad zemí svá křídla roztáhl a vystoupal vzhůru pomocí několika mocnými máchnutími křídel. Líbilo se mu, jak nabírá výšku. Nějakou dobu tam jen tak plachtil, nad svým hradem, prohlížel si jej z výšky. Letěl k jezeru, v klidu a sám, nic jej nerušilo, cítil se volný. Přistál na břehu jezera, nechal zmizet svá křídla. Sedl si na břeh a nohy si smočil do vody. Lehl si a zadíval se na nebe. Dračí moc umí být i krásná. Ale hlavně je děsivá a on díky ní může získat celý svět pod sebe. Už nebude ponižován, pomstí se tak všem a ještě něco získá. Líbilo se mu to. Cítil, jak se voda ohřívá, jak její teplota stoupá. Jenže voda v rybníce se pak začala vařit a dostávat tvar draka, modrého draka. Anie mladší se spěšně posunul dál od vody. Nohy měl rudé, jak mu jej opařila voda. Sledoval, jak se k němu drak sklání, usmíval se na něj. Jenže pak otevřel svou ohromnou tlamu a chystal se jej spolknout.
Anie mladší se prudce posadil. Byl propocený. Jeho milenka vedle něj cosi zamumlala a spala dál. On se jen posadil a podíval se ven, kde zrovna bylo jasné poledne. Složil hlavu do dlaní a vydechl. Byl to jen sen.