Kapitola 30
„Tati?“ někdo s ním třásl. Anie straší otevřel oči, byl v pokoji, nad ním se skláněl jeho syn. „Jsi v pořádku?“ zeptal se ho, ale v synově hlasu nezaznamenal ani kousek starosti nebo strachu. Mlčky svého syna sledoval. „Zase ti začala krvácet rána, tak jsem tě raději probudil,“ vysvětlil Anie mladší. „Teď mne omluv,“ vydal se pryč. Anie starší nic neřekl, sledoval ho. Co to bylo? Kde to byl? Proč měl pocit, že tam viděl svého staršího syna? A proč se k němu jeho mladší syn choval tak chladně? Zachumlal se do peřiny. Tušil, že se s ním něco děje, ale nevěděl, co. A rozhodl se to teď neřešit.
Anie se vrátil k sobě do pokoje, byl rád, že se to povedlo, že má zpět zase všechnu dračí sílu. V pokoji zrovna jeho milenka nebyla, tak si lehl na postel a na chvilku zavřel oči. Měnit vzpomínky není nic těžkého, ale upravovat je sebere dost energie. A i když to dělal již po několikáté, musel si jít prostě na chvilku lehnout.
Nevěděl, jak dlouho spal, ale otevřel oči a protáhl se. Byl v pokoji stále sám. Pomalu se postavil. Možná by se měl jít podívat na své vězně, možná by mohl na Anchaniovi něco zkusit. Hned se mu zvedla nálada, když na to pomyslel. Radostně vydechl a rychlým a ladným krokem se vydal do vězení.
V cele zatím všichni spali, překvapilo ho to, ale aspoň si mohl Anchania mlčky vytáhnout, aniž by se musel potýkat s ostatními. Pohyboval se opravdu tiše, nevzbudil ani jednoho vězně. Měl dračí moc, takže mohl Anchaniovi sundat obojek a nemusel se ničeho obávat.
Anchanio se v tem moment probudil. Zmateně se rozhlédl kolem sebe, a když mu Anie mladší ukázal, že nemá obojek, hned se postavil na nohy, což ho také pobavilo. Anchanio se nesnažil utéct, což Anieho trochu zklamalo. Myslel si, že s ním bude větší sranda. Anchanio se také nezačal proměňovat, jen ho sledoval. Anie si povzdychl, a i když se nemohl proměnit v celého draka, nechal objevit aspoň svá tmavě modrá křídla. Sledoval překvapeného Anchania a začal se smát. Pobavilo ho to. Anchanio se jen tak nedal a hned měl svá černá křídla. Prohlížel si Anieho, jako by se snažil posoudit jeho schopnost, ale Anie se jen tak nedal. Několikrát máchl křídly, jako by chtěl vzletět, ale místo vzletu, začal utíkat pryč. Anchanio se na ním vydal, bral to jako možnost, zabít ho. Dlouho netrvalo, než vyběhli ven, ale s dračími křídly oba na chodbách po scházeli několik svícnu a i obrazů. Venku se Anie vznesl a sledoval Anchania, jak na zemi tiše zuří. Anchanio se mocně odrazil a létal kolem Anieho, nezdálo se, že by chtěl zaútočit, nevypadalo to, že by ho chtěl zabít, spíše si ho prohlížel. Anie se rozesmál a zaútočil na Anchania tedy jako první, nechtěl ho zabít, chtěl jen vyzkoušet jeho schopnosti, měl tušení že Anchanio bude silnější než on, proto měl na opasku připevněný obojek, který by mu v případě nutnosti mohl okamžitě nasadit. Byl připraven na vše.
Anchanio se jemu útoku pohotově uhnul. Anie si ho začal s velkým zájmem prohlížet. Opravdu to byl drak hodný jeho. Těšil se, na jeho moc. Rozhodl se, že tuto propůjčenou moc dá své milence a on si vezme moc Anchania, navždy. Pokusil se ještě jednou zaútočil, nedal do svých útoků vše, nechtěl mu hned na začátku ukázat svou sílu. Anchanio ale takový nebyl. Vyrazil proti němu naplno. I když měl jen křídla, i když se neproměnil na draka, byl dost rychlý a Anie byl zasažen. Řítil se k zemi a sledoval Anchania, který se vznášel na místě. Rozhodl se, že tedy bude bojovat naplno. Zastavil pád a prudce se rozletěl proti němu. Na chvíli zapomněl, že jej nechce zabít a vrazil mu pěstí do břicha, nešetřil silou. Sledoval Anchaniův překvapený výraz. Anchanio se konečně na něj podíval těma temnýma očima, těma bojechtivýma.
Strhl se mezi nimi opravdu rychlý a tvrdý boj. Několik sloužících na nádvoří se je snažili sledovat, ale oba byli velmi rychlí, takže jen slyšeli, jak se srážejí. Občas se při srážce uvolnila temná mlha, takže je aspoň tak mohli pozorovat. Po několika minutách stanuli oba temní draci proti sobě, nehybně se vznášeli ve vzduchu. Anchanio se začal proměňovat v draka, i když jeho proměna byla relativně pomalá, Anie mladší mu obojek nasadit nestihl, vždy když se o to pokusil, byl křídlem nebo pařátem odhozen. Věřil si natolik, že nepředpokládal tuto možnost, ale ani tak se nemínil vzdát. Rozesmál se a rozletěl se proti Anchaniovi, proti tomu černému drakovi před sebou. S čím ale nepočítal, že se i Anchanio rozletí proti němu s otevřenou tlamou.