3. kapitola - Alex
Už dlouho čučím do kroniky. Moc dlouho jsem se nepřeměňovala, nebylo proč a blížil se úplněk, takže bych s tím měla něco dělat. Proto jsem se rozhodla, že se proběhnu. Nechtělo se mi jít po schodech, tak jsem si otevřela okno a vydala se ven. Les bylo nejlepší místo, i když se člověk nemá vracet na místo činu, ale kdo by podezříval vlka. Už dlouho, jsem neměla 4 tlapy a tak jsem si to chtěla užít, když byla příležitost. To ovšem znamenalo, přijít o to co má člověk na sobě. Jednou za čas, to jsou připustitelné ztráty. Byla krásná teplá noc, jasná obloha a plno hvězd, které svítily jako malé žluto-modré žárovičky na vánočním stromku. Vánoce jsou krásný čas, vždycky jsem je měla ráda. Pohoda a klídek, teda kromě té doby před 2 lety. Tehdy jsem byla mladá, hloupá a toužila po lásce. Stalo se, ale něco co mě na hodně dlouho vyléčilo. A zavzpomínala jsem se. Ne na dlouho, snažila jsem se nezatěžovat hlavu s těmito problémy.
Jak jsem si tak běhala po lese, všimla jsem si chatky. A tak se do ní chtěla podívat, po chvíli jsem si všimla, že nejsem jediná, kdo tento nápad dostal. Slyšela jsem, jak se tam někdo přehrabuje. Šustilo to a občas bylo slyšet, jak se něco roztříštilo. Opatrně jsem se přibližovala k domu, když jsem byla u dveří, návštěvník vylezl ven. No mohla jsem to tušit, ale byl tam takový smrad, že to bylo poněkud obtížnější, poznat kdo je uvnitř. Jen co mě uviděla, usmála se a já si všimla jejích zubů a hned mi to bylo jasné, i když byla v lese tma, viděla jsem dobře. Oblečení měla otrhané, asi neměla kde bydlet, nebo si hrála na bezdomovce. Měla delší zrzavé vlasy poněkud vlnité, ale to mohlo být také z toho, že se o sebe asi moc nestarala. Pod rezatým obočím na mě koukaly dvě moré oči, nos nebyl nijak výrazný a ústa plná, ale menší. Postava dobrá, no mě připadala poněkud vyumělkovaně, ale příroda ji v horních partiích nadělila více. Můj pohled pomalu sklouzl níž a ani dolní partie nevypadaly ošizeně. Širší pánev byla podtržena svalnatými stehny. Musela jsem uznat, že na pijavici nevypadá špatně.
„Hmmm, když není nic jinýho, sosnu si trošinku z tebe vlčku“ pronesla a šla ke mně.
Jo tak na to jsem zvědavá, holčičko, pomyslela jsem si a čekala, až přijde ke mně o něco blíž. Zahrajeme si tedy hru. Pak jsem z ničeho nic odskočila stranou a popoběhla. Chytila se jak ryba na háček. Paráda! Bude zábava! Prostě jsem si chtěla hrát, maličko si užít s upírkou. Pohrát si a pohonit, smála jsem se tomu v duchu. V myšlenkách mi koloval jen smích. Utíkala jsem vždycky tak, aby mě viděla. Nadávala u toho, že se na to vykašle tak jsem ji občas dala nějakou tu naději na chycení. Asi podcenila vlka a já toho hodlala využít, navíc o ní zjistím její taktiku. Tak po dvaceti minutách jsem toho už měla dost, asi měla dlouho hlad, tak jsem si řekla, že se o ni postarám.
Takže jsem se nechala pomalu dohánět. Přede mnou byla skála a hodlala jsem se přes ni skočit. Ve skoku jsem se proměnila v lidskou podobu a zaběhla za velký strom. Bylo vidět, že ji to zmátlo a že se zastavila.
„No jo, vlkodlak, mohla jsem to tušit“ promluvila.
„Nezlob se, nemohla jsem odolat“ odpověděla jsem a vyšla z „úkrytu“. Hned si všimla, že na sobě nic nemám a začala se na mě dívat tak nějak jinak. Nevšímala jsem si toho, pro mě byla pořád hrozba.
„Co tě sem teda dovedlo?“ ptala se, jako kdyby ji to tu patřilo.
„No, jsi v mým rajónu, holčičko. Hele nemám na to celej den. Buď odtud v klidu odejdeš, pak tě taky můžu zprovodit ze světa nebo ti pomoct a můžeš pro mě pracovat“ sledovala jsem ji.
„To mám pracovat v psím útulku?“ snažila se o urážku.
„To by se ti určitě zamlouvalo, ale musím tě zklamat. Mám jen knihkupectví, potřebuju ještě jednoho člena, kdo by tam pracoval“ zkusila jsem se malinko natočit na stranu. Stále se na mě dívala, nevěděla jsem, jestli je to tím, že mě chce zabít nebo se přiotrávit, jak říkala G. Maličko jsem se zasmála. Zřejmě se rozhodla, co bude dělat i tak se mi ji moc nechtělo zabíjet. Jen tak tak, jsem se uhnula, když po mě skákala. Rychle jsem se natočila směrem, kterým mířila a skočila po ní. Chtěla se mi vysmeknout, ale nepodařilo se jí to. Pro jistotu, aby věděla že to myslím vážně jsem ji vlepila facku. Nebylo to nijak silné, ale mlaskla dobře.
„Tak hele, můžu tě zabít, ale neudělám to. Vůbec nevíš jak se máš bránit a mohla by jsi udělat více škody než užitku. Tak se seber, je mi jedno co budeš dělat, když je nebudeš zabíjet“ pevně jsem ji držela a čekala na odpověď.
„No tak dobře!“ odsekla, jako kdyby na mě chtěla prsknout. Zvedla jsem se a vydala se na cestu, zřejmě něco chtěla udělat, ale já se otočila.
„Tak co bude?“ dívala jsem se na ni. Přeměnila jsem se zpět do vlčí podoby a zamířily jsme si to k domu. Bylo brzo ráno, tak nás snad nikdo neuvidí. No a stejně se nemám za co stydět, i když nemám takovou výbavu jako Rita.
Dostaly jsme se tedy domů a já náš dáreček uvelebila v obýváku.
„Hej! Trochu slušnosti, jsi na návštěvě“ okřiknu ten dáreček, který jsem našla v lese. „Ségra?!“ zavolala jsem na ni a čekala, jestli přijde. Já si to s Dariusem vyříkala, tak teď je řada na ni ať si zkrotí tu svojí pijavici.
„No co je?“ přiřítí se do obchodu. Zmateně se rozhlíží kolem, nevšimne si někoho dalšího, má smysly „vypnuté“…
„No, přivedla jsem ti dáreček, pijavici“ jen co to dořekne, jde se obléct, ještě je nahá z noční vycházky.
„Mě?“ otočí se na ni nevěřícně. „Ty mi dáváš,“ zamumlala si pod vousy a podívala se po té nové. „Kdo jsi a co chceš? Taky tu makat, nebo co víš a nevíš?“ Složila si teatrálně ruce na prsou.
„Rita těší mě“ pronese poněkud ostře „No, asi jo nemám kde být… Utekla jsem“ řekne a mlsně se na ni zadívá. Rita si prostě nemůže pomoci, brzy totiž zjistí, jaký opravdový dáreček se jim dostal do rukou.
„Kousneš mě jen jednou, jasné?“ usměje se tak, aby ukázala své špičáky. „Fajn, budeš tu s námi, ale budeš se sakra krotit a mě poslouchat, nemíním se prozradit, jasné?“ Sundá si bandáž z pravé ruky a ukáže ji na předloktí vytetovaný kříž a uprostřed kříže kalich. „Chápeš?“ zase si zamotala ruku.
Pozvedne obočí a čeká na vysvětlení nejspíš. „No, když tu bude zábava, tak klidně“ olízne se a zadívá se opět na Alex, taky mlsně. Maličko se začne ošívat.
„A na mou sestru taky nesáhneš, mládě!“ začala hrabat v knihách a pak po ní jedno hodila. „Přečíst, je to něco jako kodex upírů. Tak pochopíš, co to znamená,“ řekla přísně.
Maličko se zachichotala a usmívala se. „Ano, neublížím ji, pokud ti jde o tohle, stejně jsem pochopila, že nemám převahu…“ reflexy má v pohodě tak knihu chytila.
„Ty moc dlouho upír nejsi, že?“ řekla jen tak mimochodem.
„Co si pamatuju tak asi 2 roky… před rokem jsem zdrhla, necítila jsem se tam nejlíp“ začne si prohlížet obývák.
„Tohle si přečti, pochopíš a budeš mít jistotu, že tě vlastní druh nezabije. Pravidla, děvče, pravidla,“ vydechla zničeně. Sama si pamatovala dobu, kdy se je učila ona.
„No jo no…když jsem byla sama, nebyly žádný pravidla…“ povzdechne si.
„Ségra? Ty pravidla by si mohla přečíst během příštích 3 nebo 4 dnů co bude makat ne? Darius jaksi nebude moct“ pronese Alex. Když zazní mužské jméno, Ritě se opět rozzáří oči.
„Čím dřív tím líp pro ni. Ale jo, ať si to čte při práci. Já u toho umírala nudou a četla to pět dní,“ protáhne se.
„Mě je fuk, kdy začne…jen aby byl někdo dole. Tak si tu dělejte, co chcete, já se jdu ještě natáhnout. Jinak nějaký věci najdeš dole ve skladu“ protáhne se a zamíří k sobě. „Ještě“ ozve se Rita „Kde mám být, než si něco najdu?“
„Tady na gauči. A jestli vlezeš ke mně do pokoje, nepřežiješ, okey?“ zamířila si to taky k sobě. „Tak si čti, zítra nastupuješ.“ Dodala.
Žena si odfrkla, ulehla na místo určení a dala se do čtení. Moc se na to netvářila, ale v mysli jí zůstalo mužské jméno. Pro to by to mohla vydržet a přelouskat to. Bylo to o tom jak se chovat a co který znak je za postavení. „Co mám ale jíst, když mám hlad?“ zeptala se ještě, znělo to jako dotaz malého dítěte. „Je to dlouho co jsem měla naposledy červený.“
"Budeme se domlouvat předem. Budeme chodit la lov pospolu... a když ne ... tak jedine prostitutky, bedobomce. A tělo zahrabat daleko v lese. Nebo pak zvířata."
Po této otázce už nic dalšího neměla a tak se uvelebila a pokračovala ve čtení.
Vlezla jsem si k sobě do pokoje a do postele, to proběhnutí i s tím nečekaným dárečkem bylo celkem fajn. Ale mám z tý holky celkem divnej pocit, nevypadala na andílka, ale co... Pokud mě něčím nenasere, tak ať si dělá, co chce. Pak jsem se propadla do světa snů a probudila se ve chvíli, kdy mi zabzučel mobil.
Zásilka dorazila, dáme si kafe.
Usmála jsem se, jo někdy je lepší myslet dopředu. Pomalu jsem se vyhrabala z postele, abych zjistila, že je čas oběda. V lednici byl jen flák šunky od kosti, tak jsem si to celé dala na talíř. „Nenávidím tyhle vlčí žranice“ pronesla jsem si suše pro sebe a zasmála se. Pak jsem se vydala za Dariusem, oznámit mu novinky.
„Čau, tak co, kolik lidí plivlo na chodník?“ trochu jsem se zasmála a dívala se v regálech na knihy.
„Hm?“ vzhlédl na ní. „Proč?“
„Ale, prý je tohle místo divný“ a prohlíží si dál knihy „Bude úplněk, tak tě v den D čekám, že dorazíš, zatím moc nevěřím, že se dokážeš kontrolovat. Až to zvládneš, nebudu tě poutat.“
„Chápu, jsem malý nemohoucí pes!“ zavrčel jizlivě. „A divný? V čem? Že tu jen tak mimochodem pracujeme my?“ uchechtl se.
„Nevezmu si na triko, že se urveš a zabiješ lidi. Nevím, jestli to lidi vědí…ale tohle místo je zvláštnější, než jsem si myslela“ podívám se na něj a opět sklouznu pohledem na knihy.
„Jak moc zvláštní?“ To předtím nekomentoval, jen se na tebe se zájmem díval.
„Mám spíš takový zvláštní pocity a ta kronika, co jsem našla ve skladu je zajmavá…s tímhle místem se toho pojí celkem dost. Jak jsem pochpila nejsme jediný nadpřirozený bytosti“ maličko se zasměje, trochu jízlivě.
„Nejsme? Je i něco jinýho než upíři a my?“ podivil se a postavil se. Zaujalo ho to.
„Nevím to jistě, ale asi jo…v tý knize je toho moc a já mám i jiný povinnosti. Je nás málo, vlci potřebujou smečku...“ maličko se zarazila, nikdy nemyslela že by tohle řekla, ale asi přišel čas. Podívala se na něj. „Asi sis na nic nevzpomněl co?“
„A na co? Já se nesnažil si vzpomenout. Měl bych?“ zeptal se naprosto nechápavě.
„No, nebylo by špatný vědět, kdo jsi ne?“ začne chodit mezi regály.
„Myslím, že to vědět ani nechci. Třeba jsem byl nájemný vrah, co já vím!“ rozhodil podrážděně rukama.
„A pak má někdo přijít a zabít tebe? Lovec se stane kořistí, to se stává běžně, i když je to smutný“ a jde pomalu ke dveřím.
„Rozhodně lepší, než kdy-kurva,“ chytne se za hlavu.
Rychle k němu přiskočí, jestli se něco děje a chytne ho za rameno. „Hej, to bude dobrý, klid“
„Kurva to bolelo,“ narovná se. „Jak kdyby mi někdo prohnal sekeru hlavou,“ masíruje si spánky.
„No tak snad, už to bude OK. Uvidíš, kdyby se něco dělo, tak mi dej nějak vědět. Zítra máš volno, máme druhýho na pomoc“ mrkla na něj a šla ven.
„Hm, hm,“ zabručel a stál.
„Snad se budete snášet dobře, jinak si mě nepřej. G si tu svoji pijavici taky srovná. Měj se…musím chvíli pracovat“ mrkne na něj a vypaří se z obchodu.
„Pijavici? Další ženská?“ usměje se, ale pak se zamračí. „Pracovat, huh...,“ jako by si vzpomněl, ale pak nad tím mávl rukou a jen přikývl.
„Já ale neřekla, že je to ženská“ mrkla na něj „Po úplňku začneme s trénikem, a když to půjde dobře, tak tě už zavírat nebudu. Měj se“ řekla a odešla z krámu.
„Kdyby to byl chlap, dala bys mu jinačí jméno,“ zamumlal naštvaně a sledoval, jak odchází.
Slyšela jeho poznámku, ale nevěnovala ji pozornost. Vyrazila ven, na svoji schůzku s dodavatelem a starým známým do kavárny.
Jen co jsem došla do kavárny na náměstí, uviděla jsem sedět u stolu za pokladnou Troye, jak se snaží flirtovat s brýlatou holčinou, která se na mě vždycky usmívá. Nevím proč, ale najednou mi to asi došlo, když na jeho pokusy nijak nereaguje a maličko jsem se pro sebe zasmála.
„Ahoj brouku“ oslovila jsem ho, když jsem došla ke stolu.
„Jé Lex, ty jsi už tady?“ zněl překvapeně. Takhle jsme byli domluvení, vždycky pro případ, že by byli čumilové.
„Já tě nechám chvíli samotnýho a ty tu jedeš po jiných?!“ chtěla jsem si to trochu užít a položit se do role. Po tomhle už všichni zvědavci sklopili pohled stranou a dělali, že se zakuckali jídlem.
„Ježiši zlato, nepřeháněj“ odpověděl, jako kdyby mu to bylo vlastní.
„Kecám kámo, ráda tě vidím“ a při tom se na něj zazubím. On udělá to stejný a plácneme si. Po tom co jsme si objednali něco lehkého na zub a kafe jsme se dali do vyprávění. Byl to příjemně strávený zbytek dne. Nakonec jsme se oba vydali ven k jeho autu, kde měl pro mě moji zásilku a předal mi chladicí box.
„Díky…no snad ti jednou svůj dluh splatím.“
„To by musely vymřít ženský, abys to dokázal“ zasmála jsem se. Narychlo jsem se stavila doma a uložila box do lednice a na víko napsala lihovkou „Upíří hopsinkovka“. Vydala jsem se opět ven. Tak nějak jsem cítila, že by se to chtělo zabavit. Všimla jsem si letáků, že je tu disco, tak proč se nedojít pobavit. Troy mi jako vždy zvedl náladu a navíc jsem dostala možná i chuť na nějaké to masíčko.
Komentáře
Přehled komentářů
Čte se to rychle, takže to není tak strašné, ale něco by mohlo být lepší. Hodilo by se méně barviček.
barvičky
(Dolores, 11. 9. 2014 11:40)