4. kapitola Alex
Časová osa: Dariusova směna, před Alexinou návštěvou kavárny.
Darius zrovna rovnal nové knihy do regálů, všiml si návštěvy, která vešla služebním vchodem. Na chvíli se zarazil a čekal, co se bude dít. Vždy ho provokovala a snažila se vyvést z rovnováhy a tak se chtěl připravit.
„Copak vlčku, nechtěl by sis trošku pohrát, nebo si raději drbeš blešky?“ zašklebila se Rita.
„A ty na to máš, pijavice?“ zeptal se mužský hlas stejně jako žena.
„No, já myslela, že by sis před úplňkem maličko užít, ale ty jsi srab, takže ne“ povzdechne si a smutně na něj koukne přes rameno: „A já chtěla být hodná.“
„Zítra večer je úplněk, vždyť víš, že jsem zavřený na střeše a v řetězech“ řekne muž sklesle. Ženě to, zřejmě nevadilo, spíš jí toto zjištění vykouzlilo úsměv na rtech. Když vlkodlak zahlédl ženin výraz, trochu ho to vyděsilo. Nikdy u ženy takový výraz nikdy neviděl. Dotyčné se leskly v očích jiskřičky, jako kdyby dostala výzvu, kterou nemohla odmítnout. Nemohla? Nechtěla, už od té doby co tu byla, nepřemýšlela nad ničím jiným než jak si osedlat tohoto vlčka. Nad těmito myšlenkami se jí v jistých partiích rozlévalo teplo a mokro. Maličko se zachvěla, nebyla ji zima, jejím tělem hýbalo vzrušení a chtíč. Čím víc čekala, tím víc ho chtěla, ne jen jeho… kohokoli, kdo by byl v dosahu.
Momentálně ji utkvěla v hlavě představa vlkodlaka v řetězech a za úplňku, to nebezpečí ji vzrušovalo čím dál tím víc. Mohl by jí zabít, kdyby se to vymklo kontrole, ale ani to ji neodradilo. Stěží se ovládla, aby se od toho dokázala odpoutat. Musela jít pryč, zdrhnout, aby se dokázala dostat pod kontrolu. Vypařila se, nikdo nevěděl kde ji hledat, navíc, stejně by ji nikdo neměl potřebovat dřív než zítra.
Časová osa: Navazující den A po rozhovoru s Troyem.
V baru, jsem čekala něco lepšího, u vchodu byli dva goriláci a pomalu tak i vypadali, jen nebyli tak chlupatí. No nic, jen jsem je přelétla pohledem, moc se mi nezamlouvali. Jen na mě koukli a pak se zamračili. Byli v klidu, tak jsem vešla dál. Prostor byl poněkud velký a otevřený, všimla jsem si velkého davu lidí v protějších rozích, tak jsem usoudila, že tam nejspíš budou bary, byly maličko vyvýšené. Na parketu, byla hromada lidí, která se k sobě až moc lísala. Oklepala jsem se a přeběhl mi mráz po zádech. Ostatně jsem se tu chvíli cítila divně, pak to ale polevilo. Všimla, jsem si, že jsou hned vedle vchodu schody. Hmmm, dvě patra? Lepší chlapi nebo pro mazlíčky šéfa? Usmála jsem se pro sebe a rozhodla se vyrazit k baru, co byl ke mně blíže. Hned vedle byly sedačky, ty zase byli lehce pod úrovní podlahy. Nevím, jestli to bylo dobré řešení. U druhého baru jsem čekala to stejné. No a parket byl veprostřed s pódii a tyčemi pro tanečnice. Nahoře bylo celkem narváno, nechápala jsem proč a tak jsem pohodila hlavou a sledovala dění kolem. Usadila jsem se na volné barové židli a objednala si pivko. Čas utíkal a já si objednávala piva. Po chvíli ke mně přišel muž, chvíli dělal, že si něco objednává a pak na mě promluvil.
„Ahoj kočičko, nešla bys ke mně? Je tam klid“ možná se mi to zdálo, ale mrknul na mě zdvojeným víčkem, což mě maličko rozhodilo.
Podívala jsem se na něj a chvíli mě nenapadalo nic co říct. Bylo moudré si chvíli počkat: „Pokud nechceš skončit jako nádivka do polštářů, měl by sis dát odchod.“ Abych tomu dodala na důrazu, luskla jsem prsty a na ruce mi vyskočily drápy. Usmála jsem se na něj a nemusela jsem dlouho čekat na klid. Pak jsem zase pozorovala okolí, naštěstí už nikdo otravovat nepřišel. Nějak jsem se cítila dobře. Zaplatila jsem svůj účet a zjistila jsem, že jsem vypila 18 zlatavých lahvových mazlíků. Kdybych nebyla to, co jsem, už dávno bych ji měla jako z praku. Vyšla jsem z přítmí do svítání a světlo mě na chvíli oslepilo. Myslela jsem si, že bude noc, když vyjdu ven a ono je 8 hodin ráno. Je to divný, žádné disco nejede takhle dloho. Byla jsem nabitá energií a cítila jsem se až moc skvěle, rozhodla jsem se zamířit domů a nasát nové informace z té kroniky. Dozvěděla jsem se plno zajmavostí, ale pořád mi chyběl ten základ. Někdo tu omáčku dobře rozházel, ale zbytek si nechal pro sebe. Buď čtení, nebo se natáhne na postel a užije si náladu, tak jako jindy. Třeba by ji nebudily noční můry.
Nastal den D a Darius, byl ukryt vzadu na dvorku. Alex provedla nějaké úpravy, zkoušela zjišťovat zvukotěsnost této místnosti a byla s tímto pokusem celkem spokojená. Opět ji ale dloubalo v mysli, jaký byl původní majitel. Byla to krabice, která měla ve stropě okno, kterým dovnitř proudilo měsíční světlo. Alexandra naposledy zkontrolovala okovy, aby nedošlo k něčemu nechtěnému. Už dlouho se s ním bavila o přeměně, tolikrát to řešili, že kdyby se učily nějaké kouzlo, už by ho museli umět oba, i kdyby je vzbudili o půlnoci z hlubokého spánku. Darius hleděl na to co se děje kolem a jakmile za sebou zavřela dveře, pustil se do přemítání o proměně pod kontrolou. Žena, která právě odešla, měla namířeno jinam. Nebála se, lidi stejně neuslyší to co se děje u nich na dvorku a když si doma se svojí sestrou nějakou hudbu a ponoří se do ní, neměly by slyšet nic ani ony. Pak se Alex vydala na vyjížďku se svým černým miláčkem.
Muž si promýšlel vše, co mu bylo řečeno a čekal, až to všechno začne. Ještě před tím, než zašel do této krabice, si všiml zatažené oblohy. Nevěděl, co ho bude čekat, tohle byla jeho přeměna ve vlkodlaka za úplňku. Neví, čeho bude schopen a jestli se neutrhne. Ani se zatím nedokázal přeměnit sám, jednou se mu to málem povedlo, kdy ho Rita provokovala. Pohodlněji se uvelebil na zemi, bylo tu čisto a naštěstí i teplo, ale jemu to bylo jedno. Zavřel oči a opřel si hlavu o zeď, nic tu na prohlížení nebylo a tak jen čekal na ten čas, až to přijde. Ještě chvíli se nic nedělo, myslel, že je to ta nejdelší chvíle. Pak pomalu začal cítit mravenčení v konečkách prstů. Myslel si, že ho přišla zkontrolovat jeho šéfová, když se ozvalo zaskřípání dveří. Překvapilo ho, když neslyšel nic. Jen cítil vůni sladkou, vábivou a jistým způsobem i štiplavou. Cítil ji v nose a tak znovu nasál vzduch, až po chvíli mu došlo, že není sám. Otevřel oči, aby zjistil, kdo se na něj přišel podívat.
Údivem se mu rozšířily zorničky, kdy do jeho soukromých komnat zamířila ta nejméně předpokládaná osoba a usadila se naproti němu. Žena mohla pozorovat, jak zhluboka dýchá a užívá si ten pach. On si po chvíli uvědomil, že dotyčná na sobě nemá moc oblečení. Sedla si tak, že na ni svítilo měsíční světlo a ukazovalo její pokožku v ještě bělejším odstínu než obvykle. Dál jeho pohled zůstal na ňadrech, ke kterým ho vedly dlouhé rozpuštěné vlasy, byly zahaleny do černé průsvitné látky olemované krajkou, pod kterou se skrývaly ztvrdlé bradavky. Bez pochyb na sobě měla i stejné kalhotky, kolem pasu měla ještě uvázaný šátek. Klečela před ním a vyčkávala, nejspíš by se na něj vrhla hned, ale chtěla vědět, že si jí bude pamatovat.
Pomalu se k němu naklonila a přešla po čtyřech jako mlsná kočka. Její vůně ho dráždila čím dál tím víc, i to jak dýchala. Chtěl ji mít, ale cítil i jeho posedlost měsícem. Nedokázal se rozhodnout, jestli za to může ta koule na obloze nebo ona. Mravenčení se šířilo jeho tělem jako lavina, nemohl se tomu bránit a ještě dřív než se jeho nehty, začaly měnit v drápy, se jejich rty setkaly.
„Rito…“ vydechl a navíc se nezmohl. Lomcovalo jím vzrušení i nenávist ke všemu co bylo kolem. Byl umlčen jejím prstem, který mu položila na rty. On se, ale neovládl a rozmáchl se po ní rukou. Lekla se, proto rychle vyskočila na nohy, stále byla ve střehu, i když věděla, že je připoután. Jeho ruce byly dostatečně připoutané a daleko, aby se k ní dostaly. Přesto nepřestala být ostražitá a raději překontrolovala okovy. Mezitím se Darius stihl uklidnit. Díval se na svoji návštěvnici a čekal, co dál se bude dít.
„Tak náš vlček je připoutaný, náš malý chlapec je bezbranný a já si s tebou můžu dělat, co chci“ při těchto slovech si na něj sedla, přímo na jeho rozkrok. Zasténal, když se látka otřela o jeho naběhlé nádobíčko. A řetězy vedoucí k jeho rukám se opět rozezněly. Chtěl si ji přitáhnout, políbit, kousnout, servat z ní to málo co měla na sobě a vrazit do ní úd, přesně tak jak to chtěla ona. Bylo to zcela jasné, nebyla z cukru, když na to vypadala. Věděla, co chce, byla zkušená a tak věděla jak dobře rozpálit muže. A každý ví, že není těžké postavit penis do pozoru. Zachraptěl a vzepjal se, jeho tělo se začalo měnit a tak zařval, snažil se to dostat pod kontrolu, ale čím víc to chtěl ztlumit, bylo to ještě horší a celé tělo ho pálilo a bolelo.
Rita se usmívala, všechno jeho utrpení jí přivádělo k vlnám rozkoše a vzrušení. Když ho tak slyšela, začala se kroutit a pohybovat, aby se o něj otírala a podpořila tak svůj chtíč. Už to nemohla dál vydržet, musela ho mít. Viděla, jak se svíjí a chtěla ho cítit uvnitř sebe. Cítit jak ji celou naplňuje jeho ztvrdlé kopí. Proto se rozhodla, shodit ze sebe i ze svého obětního beránka oblečení, které bylo momentálně jejich největší překážkou. Rozsápala ho drápy, aby uvolnila sevření látek. Když ucítil Darius závan vzduchu na svém údu vzepjal se a zavzdychal. Tento zvuk lahodil Ritiným uším. Proto vysvobodila i svojí broskvičku z průsvitného obalu a začala se jí otírat o tvrdý úd vlkodlaka. Byl zcela proměněný do humanoidní vlkodlačí podoby a zcela bezbranný vůči jejím činům. Nijak se nebránil, bylo by mu to k ničemu, navíc chtěl ukojit svoje touhy stejně tak jako jeho „chladná přítelkyně“.
Pomalu se otírala o tu horu rozkoše, sama byla vzrušená, tak že bylo dost klouzavé tekutiny.
Neváhala, rychle nechala vklouznout do své jeskyňky obelisk, který se před ní tyčil. Nyní zavzdychala i ona, konečně se dočkala, měla ho. Osedlala si svého vlkodlaka a on jí nic nemůže udělat. Byla tak nadržená, že se nezdržovala a hned jak se cítila plná se začala pohybovat. Darius tomu přizpůsobil své pohyby, aby jí pobízel ještě víc. Nenáviděl ji, chtěl ji rozsápat, už jen proto, že je vlkodlak a ona upír. Zároveň se do ní zamiloval, jen co ji viděl. Věděl, co je zač, ale nikdy by se neodvážil a neudělal to, co ona. Raději by si zalezl do kouta a tiše trpěl, byl tedy rád, že vzala iniciativu do svých rukou. Pohybovali se spolu jako jedno tělo, vrněli, sténali a občas z hrdla vypustili i křik. Jako první se ke svému vrcholu dostal Darius, jeho tělo bylo napnuto jako tětiva luku. Při orgasmu z něj všechno napětí opadlo, neuvědomil si, že byl jeho vrcholný sten až moc hlasitý. Rita, která si na něm jezdila jak profesionální jezdkyně dospěla ke svému vrcholu hned potom, jak uslyšela Dariusův vzrušený sten. V ten stejný okamžik, měl pod kontrolou i svojí vlkodlačí stránku a proměnil se zpět do lidské podoby. Ozval se, ale také jeden zvuk, který nepatřil ani jednomu z nich.
„Ehm!“ byl to známý hlas a oba věděli, že byli přistiženi při činu „Doprdele, co si myslíte, že tu je za místo? Hotel pro nadržený nymfomanky, nebo motel co se jmenuje: Dupněte si králici?“
Rita se nezmohla na nic jiného než jen: „Tak se pojď přidat, tělíčko bys na to měla, po tom co jsem viděla.“ Kdyby tuhle větu slyšel i Darius, možná by na jeho obličeji vykouzlila překvapení, ale momentálně mu v uších tlouklo srdce.
Alex sice působila naštvaně, ale dobrá nálada se jí držela celý den. Vyjížďka autem, přinesla sice i starosti, ale také naději, že by se mohla zbavit své minulosti. Proto se otočila a nechala je tam, stejně už by nejspíš nic jiného nevymysleli. V kuchyni se dala do vaření, měla chuť na steaky. Celý byt pak provoněla vůně masa a bylinek. „Miluju své vlčí chutě“ zašeptala si pro sebe a s plným talířem se zavřela k sobě.